Významní zednáři

Svobodné zednářství má v českých zemích dlouhou a pestrou historii, která sahá až do osvícenského období 18. století. Právě tehdy vznikaly první lóže, které sdružovaly učence, šlechtice, lékaře, umělce a později i politiky, pro něž byla důležitá svoboda myšlení, rozvoj vzdělanosti a osobní odpovědnost. Přestože zednářství vždy pracovalo v určité míře diskrétně, jeho vliv na kulturu, vědu a společenský život byl nepřehlédnutelný. Mezi členy lóží se objevovali lidé, kteří významně formovali podobu české identity, moderního školství, státnosti i umění.

Tato stránka představuje výběr nejvýznamnějších osobností spojených se zednářstvím na našem území. Jde o muže, kteří svými životy a dílem ovlivnili vývoj české společnosti a zároveň byli součástí mezinárodní komunity usilující o lidský rozvoj, etiku a přátelství přes hranice států i náboženství. Zednářství pro ně nebylo jen společenským klubem, ale prostorem, kde se diskutovaly hodnoty, které formovaly jejich práci i charakter. Díky tomu představují unikátní spojení veřejného působení a duchovního, intelektuálního růstu, který měl dopad daleko za hranice lóží.

1798-1876

František Palacký

Lóže: „Zu den drei gekrönten Sternen“ (U tří korunovaných hvězd), Vídeň

František Palacký, nazývaný „otec národa“, byl jednou z nejvýraznějších osobností české politiky a historiografie 19. století. Jeho obrovské dílo Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě formovalo moderní českou identitu více než jakékoli jiné dílo. Palacký byl nejen historik a politik, ale i aktivní účastník národního obrození, který dokázal propojit vědeckou práci, politickou angažovanost a kulturní vizionářství. Díky svému intelektu a diplomatickému talentu měl přístup do nejvýznamnějších evropských kruhů a patřil mezi respektované myslitele své doby.
Jeho působení ve svobodném zednářství je dnes dobře doložené díky archivům vídeňské lóže „U tří korunovaných hvězd“. V této lóži se setkával s elitou tehdejšího intelektuálního a politického života a prostřednictvím zednářských kontaktů se dostával k myšlenkám osvícenství, tolerance a občanské rovnosti. Zednářství u Palackého nepůsobilo jen jako prestižní společenský kruh, ale jako místo, kde se formovaly jeho politické postoje – důraz na humanismus, morální odpovědnost, a ideál národního sebeurčení. Jeho přístup k české státnosti i jeho odmítnutí centralistických tendencí habsburské říše nesly jasné stopy hodnot, které zednářství dlouhodobě pěstovalo.
Foto: Jan Vilímek – portrét Františka Palackého. Zdroj: Wikimedia Commons. Volné dílo (Public Domain).

1753-1829

Josef Dobrovský

Lóže: „U tří korunovaných hvězd“ (Zu den drei gekrönten Sternen), Vídeň

Josef Dobrovský, přezdívaný „modrý mnich“, byl jedním z nejdůležitějších zakladatelů českého národního obrození. Jako filolog, historik a jazykovědec položil základy moderního studia slovanských jazyků a jeho práce ovlivnila celé generace vědců i kulturních osobností. Dobrovský byl známý svým kritickým myšlením, vědeckou disciplínou a neústupností v hledání pravdy. Měl obrovský respekt mezi evropskými učenci a patřil k autorům, kteří dokázali vyvést českou vědu z provinčnosti do mezinárodního prostoru.
Jeho působení ve vídeňské lóži „U tří korunovaných hvězd“ dokonale zapadalo do jeho intelektuálního světa. Zednářství v té době představovalo centrum osvícenských idejí, volnomyšlenkářství a odporu proti absolutismu. Dobrovský zde našel prostředí, kde se setkával s dalšími významnými učenci, právníky a státními úředníky, a kde mohl svobodně sdílet své humanistické postoje. Zednářské hodnoty, zejména důraz na vzdělání, racionalitu a etické sebezdokonalování, se silně odrážely v jeho práci i v jeho přístupu k národu. Pro mnoho pozdějších českých vlastenců se stal vzorem nejen jako vědec, ale i jako zednář, který spojoval duchovní disciplínu s intelektuální svobodou.
Foto: Portrét Josefa Dobrovského – malba: František Tkadlík, původní dílo vystavené ve sbírkách Národní muzeum; foto převzato z Wikimedia Commons. Licence: CC BY-SA 4.0.

1861-1943

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský

Lóže: Národ (Praha), Veliká Lóže Československá

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský byl nejen zakladatelem české společenské etikety, ale i jednou z nejvýraznějších osobností kulturního a diplomatického života první republiky. Jako celoživotní pedagog, cestovatel a spisovatel se proslavil zejména svými knihami o správném chování a mezilidské komunikaci. Dlouhá léta působil jako tajemník prezidenta T. G. Masaryka, který oceňoval jeho neúnavnou pracovitost, preciznost a schopnost jednat s lidmi všeho druhu. Guth nebyl jen autorem „etikety“; on opravdu žil to, co učil. Jeho vliv na českou kulturu je dodnes cítit v tom, jak chápeme zdvořilost, profesionalitu a reprezentaci.
Jeho působení ve svobodném zednářství bylo přirozeným pokračováním jeho životních hodnot. V lóži Národ a později ve struktuře Veliké Lóže Československé byl aktivním členem, který se zajímal o duchovní růst, vzdělání a etiku v praxi. Pro Guth-Jarkovského představovalo zednářství komunitu lidí, kteří sdíleli ideály bratrství, sebekázně a morálního rozvoje. Díky svému diplomatickému naturelu patřil mezi zednáři k respektovaným osobnostem a podílel se na formování meziválečné zednářské kultury, která měla vliv na české intelektuální prostředí i státní správu. Zednářství u něj nebylo tajemstvím, ale součástí širšího úsilí o kultivaci společnosti.
Foto: Portrét: Jiří Stanislav Guth-Jarkovský (1937). Zdroj: Wikimedia Commons – Public domain.

1867-1923

Alois Rašín

Lóže: „Národ“ a „Dílo“ (Praha), Národní Veliká Lóže Československá

Alois Rašín byl jedním z klíčových politických vůdců při vzniku Československa a patří k nejvýraznějším ekonomickým osobnostem našich dějin. Jako první ministr financí mladé republiky provedl radikální měnovou reformu, kterou stabilizoval státní finance a položil základy hospodářské suverenity země. Rašín byl neústupný, tvrdý na sebe i ostatní a patřil k lidem, kteří se nebáli nést odpovědnost. Jeho životní dráha byla poznamenána vězněním za protirakouskou činnost, politickými konflikty i smrtí způsobenou atentátem, který dodnes patří k nejvýznamnějším tragédiím prvorepublikové politiky.
Ve svobodném zednářství patřil mezi zakládající členy pražských lóží „Národ“ a „Dílo“, kde se setkával s právníky, ekonomy, intelektuály a politiky, kteří sdíleli podobné ideály jako on: odpovědnost, morální kázeň a osobní integritu. Rašín bral členství vážně. Zednářství pro něj nebylo salonní přátelství, ale prostředí, kde se diskutovalo o morálce, státotvornosti a budoucnosti českých zemí. Myšlenky, které si z lóže odnášel, se odrážely v jeho politice: důraz na spravedlnost, občanské ctnosti a etickou povinnost vůči společenství. Patřil k těm zednářům, kteří ovlivňovali republiku nejen symbolicky, ale velmi konkrétními činy.
Foto: Alois Rašín. Zdroj: Wikimedia Commons. Public Domain (volné dílo).

1886-1948

Jan Garrigue Masaryk

Lóže: Národ (Praha), Veliká Lóže Československá

Jan Masaryk byl československý diplomat, ministr zahraničí a syn prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Na rozdíl od svého přísně racionálního otce působil Jan vřeleji, lidsky a s charakteristickým humorem, kterým si dokázal okamžitě získat své okolí. Za války se stal hlasem československého odboje v Londýně a jeho pravidelné rozhlasové projevy přinášely domů nejen informace, ale i naději. Po návratu do vlasti pokračoval jako ministr zahraničí, ale jeho přátelská, otevřená povaha narážela na tvrdnoucí politické poměry. Po únoru 1948 zůstal posledním nekomunistickým ministrem — a o dva týdny později byl nalezen mrtev pod oknem svého bytu v Černínském paláci.
Ve svobodném zednářství působil především v pražské lóži „Národ“, která sdružovala významné intelektuály, diplomaty a státníky první republiky. Jan Masaryk zde nacházel prostředí, které odpovídalo jeho životnímu postoji: humanismus, služba společnosti, otevřenost vůči duchovnímu růstu a přátelství přes hranice národů. Zednářské ideály se promítaly i do jeho diplomatické práce — v důrazu na dialog, respekt, morální odpovědnost a snahu spojovat západní a východní svět. Jeho tragická smrt zastínila celý jeho život, ale zednářský rozměr jeho osobnosti připomíná, že Jan Masaryk byl víc než státník: byl to člověk, který věřil v dobro i v dobách, kdy svět ztrácel svou tvář.
Foto: Jan Masaryk. Zdroj: Wikimedia Commons. Public Domain (volné dílo).

1787-1869

Jan Evangelista Purkyně

Lóže: „Zur wahren Eintracht“ (K pravé svornosti), Vratislav

Jan Evangelista Purkyně patří k nejvýznamnějším fyziologům 19. století a jeho objevy formovaly moderní biologii i medicínu. Byl prvním českým vědcem, který se prosadil na světové úrovni, a jeho jméno nese několik významných struktur v lidském těle, včetně Purkyňových vláken a Purkyňových buněk. Jeho vědecká práce byla obdivována napříč Evropou a díky své houževnatosti, systematičnosti a neúnavné zvídavosti vytvořil základ pro moderní neurologii a histologii. Purkyně byl zároveň pedagogem, který se zasadil o rozvoj českého vysokého školství a podporoval mladé talenty.
Jeho působení ve zednářské lóži „Zur wahren Eintracht“ ve Vratislavi bylo přirozeným důsledkem jeho intelektuální orientace. Tato lóže sdružovala vědce, lékaře a osvícenské učence, kteří hledali propojení mezi vědou, filozofií a duchovním růstem. Zednářství pro Purkyněho představovalo prostředí, kde se mohla svobodně rozvíjet diskuse o etice vědy, roli člověka a hodnotě vzdělání. Jeho zednářské aktivity ukazují, že neviděl vědu jen jako technickou disciplínu, ale jako cestu k pochopení člověka a jeho místa ve světě. V tomto ohledu dokonale zapadal mezi bratry, kteří věřili v pokrok, humanismus a morální odpovědnost.
Foto: Jan Evangelista Purkyně. Zdroj: Wikimedia Commons. Public domain.

1808-1856

Josef Kajetán Tyl

Lóže: „U tří korunovaných hvězd“ (Zu den drei gekrönten Sternen), Vídeň

Josef Kajetán Tyl patří k nejvýraznějším dramatikům českého národního obrození a jeho jméno je pevně spojeno se vznikem české hymny díky Fidlovačce a písni „Kde domov můj“. Byl nejen spisovatelem a dramatikem, ale i novinářem a organizátorem kulturního života. Tyl dokázal spojovat humor, vlastenectví a lidovou poetiku tak, že jeho divadelní hry dokázaly oslovit široké vrstvy tehdejší české společnosti. Nebyl to akademický génius jako Dobrovský ani železný politik jako Rašín, ale člověk, který skrz divadlo dával lidem identitu a sebevědomí.
Jeho působení v zednářské lóži „U tří korunovaných hvězd“ odráželo jeho zájem o hodnoty, které byly pro zednáře typické: humanismus, vzdělání, etiku a rozvoj národního ducha. Tyl zde nacházel prostředí intelektuální svobody a inspirace, které doplňovalo jeho vlastní literární a kulturní práci. Zednářství mu poskytovalo kontakty, přístup k myšlenkovým proudům doby a prostor pro reflexi české identity v širším evropském kontextu. Jeho členství v lóži dokresluje obraz člověka, který nevnímal kulturu jen jako zábavu, ale jako nástroj duchovního a společenského růstu.
Foto: Josef Kajetán Tyl. Zdroj: Wikimedia Commons. Public domain (volné dílo)

1860-1939

Alfons Maria Mucha

Člen české jurisdikce Skotského ritu (AASR)

Alfons Maria Mucha patří k největším ikonám českého i světového umění. Svým osobitým stylem secesní malby dokázal vytvořit vizuální jazyk, který přežil dobu a dodnes působí moderně, hravě a magneticky. Plakáty, ilustrace, malby i monumentální Slovanská epopej z něj udělaly symbol české kultury i evropského výtvarného dědictví. Mucha nebyl jen umělec, ale i myslitel — zajímal se o filozofii, slovanské tradice, mystiku, ideu národního ducha a spojení člověka s hodnotami, které přesahují dobu. Jeho život byl propletený cestováním, prací pro pařížské divadlo, americkou mecenášskou scénou a později návratem do Prahy, kde pokračoval ve svém poslání vytvářet umění pro národ.
Mucha je v rámci českého zednářství uváděn jako člen Skotského ritu, a to přímo v oficiálním historickém přehledu české jurisdikce. Vzhledem k jeho zájmu o duchovní symboliku, humanismus a nadčasové hodnoty není překvapivé, že se pohyboval v prostředí, které tyto principy sdílelo. Zednářství u něj nelze chápat jako politickou nebo společenskou funkci, ale spíše jako intelektuální zázemí, kde se potkávaly myšlenky svobody, rozvoje osobnosti, umělecké inspirace a bratrství. Muchova tvorba, plná symbolů světla, moudrosti a lidské důstojnosti, přirozeně rezonuje s ideály, které svobodní zednáři dlouhodobě vyznávají.
Foto: Alfons Mucha. Zdroj: Library of Congress / Wikimedia Commons. Public domain.

Veliká Lóže České Republiky