První republika

1923

V neděli 25. února 1923 v 11 hodin byla v budově paláce České banky ve Vodičkově ulici č. 41 v Praze ustanovena Národní Veliká Lóže Československá (NVLČs).

V sobotu 27. října 1923 v 16 hodin bylo slavnostně vneseno světlo do Národní Veliké Lóže Československé v již vysvěceném chrámu lóže J. A. Komenský v Husově ulici č. 9 v Praze. Této slavnostní Práce se zúčastnilo celkem 72 bratrů. Mezi přítomnými byli i významní představitelé kulturního a veřejného života své doby, jako Alfons Mucha, Jaroslav Kvapil, Ladislav Syllaba, František Sís a Karel Weigner.

Druhá světová válka

1938

Po podpisu Mnichovské dohody a následné abdikaci prezidenta Edvarda Beneše se bratři dohodli na uspání Národní Veliké Lóže Československé a na následné likvidaci její právní formy. K uspání NVLČs došlo dne 14. října 1938. Likvidace a formální rozpuštění spolku byly naplánovány a provedeny dne 27. října 1938.

Po tomto datu lze hovořit o tom, že v Československé republice zednářství jako organizovaná struktura přestalo existovat. Den likvidace se tak symbolicky propojil s datem vnesení světla z roku 1923 a uzavřel jednu významnou kapitolu dějin československého zednářství.

Obnovení činnosti po válce

1946 – 1947

Po skončení druhé světové války začaly v Praze probíhat první přípravné zednářské schůzky. Ustavující shromáždění přípravného výboru Národní Veliké Lóže Československé se konalo dne 11. května 1946. Setkali se zde členové různých lóží, kteří následně rozeslali dopisy všem Mistrům lóží s výzvou k obnovení zednářské činnosti.

V roce 1947 byl vznik Národní Veliké Lóže Československé oficiálně povolen ze strany Ministerstva vnitra.

Dne 26. října 1947 bylo svoláno valné shromáždění do Colloredo-Mansfeldského paláce v Karlově ulici v Praze. Tímto aktem byla oficiálně obnovena činnost československého zednářství po druhé světové válce.

Nucené uspání a totalita

1950 – 1951

S narůstajícími represemi a upevňující se mocí komunistické diktatury se mezi bratry postupně prosazoval názor, že pokračování otevřené zednářské činnosti již není možné. Z tohoto důvodu bylo v roce 1950 sepsáno tzv. „Memorandum k uspání“. Dne 1. dubna 1951 pak českoslovenští zednáři pod tlakem politických poměrů podruhé přerušili svou činnost.

Formální likvidace a zánik spolků byly úředně datovány k 31. srpnu 1951, v kontextu represivních opatření prosazovaných režimem vedeným Komunistickou stranou Československa.

Většina členů Řádu tehdy věřila, že se jedná pouze o přechodné období. Nikdo však nepředpokládal, že tato nucená přestávka potrvá celých čtyřicet let.

Sametová revoluce

1989 – 1990

Po pádu komunistického režimu na konci roku 1989 žilo v Československu již jen 31 zednářů, kteří osobně pamatovali uspání zednářství z roku 1951.

Slavnostní akt obnovení Veliké Lóže Československé se uskutečnil dne 17. listopadu 1990 v Martinickém paláci na Hradčanském náměstí v Praze. Zvolené datum vědomě odkazovalo na výročí začátku Sametové revoluce, která o rok dříve odstartovala zásadní celospolečenské změny v Československu.

Této mimořádné události se zúčastnilo celkem 104 zednářů ze 13 států, čímž bylo symbolicky i fakticky obnoveno místo československého zednářství v mezinárodním bratrském společenství.

Rozdělení Československa

1993

Po rozdělení Československa v roce 1993 na Českou a Slovenskou republiku se Veliká Lóže Československá přejmenovala na Velikou Lóži České republiky (VLČR). Tato velkolóže však i nadále sdružovala lóže působící také na území Slovenské republiky.

Ve stejném roce bylo na území České republiky vneseno světlo také do Velikého Orientu Českého jako další zednářské velkolóže. Ta vznikla vyčleněním tří lóží z Velikého Orientu Francouzského, čímž se české zednářství po roce 1989 dále institucionálně rozvinulo a diferencovalo.

Sloučení VLČR a VOČ

2008

Důležitým mezníkem českého svobodného zednářství posledních třiceti let bylo sloučení Veliké Lóže České republiky s Velikým Orientem Českým. Veliký Orient Český měl v době sjednocení pět aktivních lóží působících v Praze, Brně a Ostravě. Slavnostní akt sloučení se uskutečnil dne 8. března 2008 v budově Strahovského kláštera v Praze.

Sjednocení bylo zároveň provázeno zásadní událostí v dějinách zednářství na Slovensku. Ve stejný den byla oficiálně založena Veliká Lóže Slovenska ve formě distriktu, který sdružoval slovenské i zahraniční zednáře působící na území Slovenska. Slovenské lóže zůstaly i nadále součástí Veliké Lóže České republiky.

Vznikem Distriktní Veliké Lóže Slovenska začala na Slovensku nová etapa vývoje zednářství, která historicky navazuje na odkaz a poslání Národní Veliké Lóže Československé.

Vznik Veliké Lóže Slovenska

2009

Veliká Lóže Slovenska byla konstituována dne 21. března 2009 z Distriktní Veliké Lóže Slovenska, dosud působící pod Velikou Lóží České republiky. Tento akt byl pojat symbolicky jako rozdělení dosavadního československého Světla na dvě samostatná národní Světla.

Mimořádné slavnosti se zúčastnilo jednadvacet nejvyšších zednářských mocností, zastoupených celkem 230 bratry z celého světa, čímž byla potvrzena mezinárodní legitimita a význam této události.

Velikou Lóži Slovenska tehdy tvořily lóže Kozmopolis, Humanizmus a Libertas.

Oslavy 100 let VLČR

2023 – současnost

„100 let z perspektivy vesmíru, je to pouhé mrknutí okem? A co z úrovně našich věků, jen hluboký nádech a výdech, kterým naráz proletí nejrůznější směsice životů a událostí, z nichž jen ty nejvýraznější se alespoň drobným písmem zapíší do takzvané historie?

Z individuálního pohledu českého svobodného zednáře bylo založení Národní Veliké Lóže Československé roku 1923 významným milníkem na cestě k upevnění jedinečného, osvícenského Řádu v domácím prostředí. No a o sto let později nám výroční datum 2023 nejen dokazuje, že nastoupená cesta byla úspěšná, ale stává se především smělou pozvánkou do dalšího století společného naplňování humánních vizí a výzev současnosti. Svobodné zednářství má dobrou perspektivu.“

Petr Komárek – Veliký Mistr Předchůdce

V současnosti VLČR sdružuje celkem 29 aktivních lóží pracujících v Praze, Brně, Ostravě, Plzni, Mariánských Lázních, Českých Budějovicích, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Olomouci a Opavě.