Významní zednáři

Svobodné zednářství má v českých zemích dlouhou a pestrou historii, která sahá až do osvícenského období 18. století. Právě tehdy vznikaly první lóže, které sdružovaly učence, šlechtice, lékaře, umělce a později i politiky, pro něž byla důležitá svoboda myšlení, rozvoj vzdělanosti a osobní odpovědnost. Přestože zednářství vždy pracovalo v určité míře diskrétně, jeho vliv na kulturu, vědu a společenský život byl nepřehlédnutelný. Mezi členy lóží se objevovali lidé, kteří významně formovali podobu české identity, moderního školství, státnosti i umění.

Tato stránka představuje výběr nejvýznamnějších osobností spojených se zednářstvím na našem území. Jde o muže, kteří svými životy a dílem ovlivnili vývoj české společnosti a zároveň byli součástí mezinárodní komunity usilující o lidský rozvoj, etiku a přátelství přes hranice států i náboženství. Zednářství pro ně nebylo jen společenským klubem, ale prostorem, kde se diskutovaly hodnoty, které formovaly jejich práci i charakter. Díky tomu představují unikátní spojení veřejného působení a duchovního, intelektuálního růstu, který měl dopad daleko za hranice lóží.

1861-1943

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský

Lóže: Národ (Praha), Veliká Lóže Československá

Jiří Stanislav Guth-Jarkovský byl nejen zakladatelem české společenské etikety, ale i jednou z nejvýraznějších osobností kulturního a diplomatického života první republiky. Jako celoživotní pedagog, cestovatel a spisovatel se proslavil zejména svými knihami o správném chování a mezilidské komunikaci. Dlouhá léta působil jako tajemník prezidenta T. G. Masaryka, který oceňoval jeho neúnavnou pracovitost, preciznost a schopnost jednat s lidmi všeho druhu. Guth nebyl jen autorem „etikety“; on opravdu žil to, co učil. Jeho vliv na českou kulturu je dodnes cítit v tom, jak chápeme zdvořilost, profesionalitu a reprezentaci.
Jeho působení ve svobodném zednářství bylo přirozeným pokračováním jeho životních hodnot. V lóži Národ a později ve struktuře Veliké Lóže Československé byl aktivním členem, který se zajímal o duchovní růst, vzdělání a etiku v praxi. Pro Guth-Jarkovského představovalo zednářství komunitu lidí, kteří sdíleli ideály bratrství, sebekázně a morálního rozvoje. Díky svému diplomatickému naturelu patřil mezi zednáři k respektovaným osobnostem a podílel se na formování meziválečné zednářské kultury, která měla vliv na české intelektuální prostředí i státní správu. Zednářství u něj nebylo tajemstvím, ale součástí širšího úsilí o kultivaci společnosti.
Foto: Portrét: Jiří Stanislav Guth-Jarkovský (1937). Zdroj: Wikimedia Commons – Public domain.

1867-1923

Alois Rašín

Lóže: „Národ“ a „Dílo“ (Praha), Národní Veliká Lóže Československá

Alois Rašín byl jedním z klíčových politických vůdců při vzniku Československa a patří k nejvýraznějším ekonomickým osobnostem našich dějin. Jako první ministr financí mladé republiky provedl radikální měnovou reformu, kterou stabilizoval státní finance a položil základy hospodářské suverenity země. Rašín byl neústupný, tvrdý na sebe i ostatní a patřil k lidem, kteří se nebáli nést odpovědnost. Jeho životní dráha byla poznamenána vězněním za protirakouskou činnost, politickými konflikty i smrtí způsobenou atentátem, který dodnes patří k nejvýznamnějším tragédiím prvorepublikové politiky.
Ve svobodném zednářství patřil mezi zakládající členy pražských lóží „Národ“ a „Dílo“, kde se setkával s právníky, ekonomy, intelektuály a politiky, kteří sdíleli podobné ideály jako on: odpovědnost, morální kázeň a osobní integritu. Rašín bral členství vážně. Zednářství pro něj nebylo salonní přátelství, ale prostředí, kde se diskutovalo o morálce, státotvornosti a budoucnosti českých zemí. Myšlenky, které si z lóže odnášel, se odrážely v jeho politice: důraz na spravedlnost, občanské ctnosti a etickou povinnost vůči společenství. Patřil k těm zednářům, kteří ovlivňovali republiku nejen symbolicky, ale velmi konkrétními činy.
Foto: Alois Rašín. Zdroj: Wikimedia Commons. Public Domain (volné dílo).

1886-1948

Jan Garrigue Masaryk

Lóže: Národ (Praha), Veliká Lóže Československá

Jan Masaryk byl československý diplomat, ministr zahraničí a syn prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Na rozdíl od svého přísně racionálního otce působil Jan vřeleji, lidsky a s charakteristickým humorem, kterým si dokázal okamžitě získat své okolí. Za války se stal hlasem československého odboje v Londýně a jeho pravidelné rozhlasové projevy přinášely domů nejen informace, ale i naději. Po návratu do vlasti pokračoval jako ministr zahraničí, ale jeho přátelská, otevřená povaha narážela na tvrdnoucí politické poměry. Po únoru 1948 zůstal posledním nekomunistickým ministrem — a o dva týdny později byl nalezen mrtev pod oknem svého bytu v Černínském paláci.
Ve svobodném zednářství působil především v pražské lóži „Národ“, která sdružovala významné intelektuály, diplomaty a státníky první republiky. Jan Masaryk zde nacházel prostředí, které odpovídalo jeho životnímu postoji: humanismus, služba společnosti, otevřenost vůči duchovnímu růstu a přátelství přes hranice národů. Zednářské ideály se promítaly i do jeho diplomatické práce — v důrazu na dialog, respekt, morální odpovědnost a snahu spojovat západní a východní svět. Jeho tragická smrt zastínila celý jeho život, ale zednářský rozměr jeho osobnosti připomíná, že Jan Masaryk byl víc než státník: byl to člověk, který věřil v dobro i v dobách, kdy svět ztrácel svou tvář.
Foto: Jan Masaryk. Zdroj: Wikimedia Commons. Public Domain (volné dílo).

1787-1869

Jan Evangelista Purkyně

Lóže: „Zur wahren Eintracht“ (K pravé svornosti), Vratislav

Jan Evangelista Purkyně patří k nejvýznamnějším fyziologům 19. století a jeho objevy formovaly moderní biologii i medicínu. Byl prvním českým vědcem, který se prosadil na světové úrovni, a jeho jméno nese několik významných struktur v lidském těle, včetně Purkyňových vláken a Purkyňových buněk. Jeho vědecká práce byla obdivována napříč Evropou a díky své houževnatosti, systematičnosti a neúnavné zvídavosti vytvořil základ pro moderní neurologii a histologii. Purkyně byl zároveň pedagogem, který se zasadil o rozvoj českého vysokého školství a podporoval mladé talenty.
Jeho působení ve zednářské lóži „Zur wahren Eintracht“ ve Vratislavi bylo přirozeným důsledkem jeho intelektuální orientace. Tato lóže sdružovala vědce, lékaře a osvícenské učence, kteří hledali propojení mezi vědou, filozofií a duchovním růstem. Zednářství pro Purkyněho představovalo prostředí, kde se mohla svobodně rozvíjet diskuse o etice vědy, roli člověka a hodnotě vzdělání. Jeho zednářské aktivity ukazují, že neviděl vědu jen jako technickou disciplínu, ale jako cestu k pochopení člověka a jeho místa ve světě. V tomto ohledu dokonale zapadal mezi bratry, kteří věřili v pokrok, humanismus a morální odpovědnost.
Foto: Jan Evangelista Purkyně. Zdroj: Wikimedia Commons. Public domain.

1860-1939

Alfons Maria Mucha

Člen české jurisdikce Skotského ritu (AASR)

Alfons Maria Mucha patří k největším ikonám českého i světového umění. Svým osobitým stylem secesní malby dokázal vytvořit vizuální jazyk, který přežil dobu a dodnes působí moderně, hravě a magneticky. Plakáty, ilustrace, malby i monumentální Slovanská epopej z něj udělaly symbol české kultury i evropského výtvarného dědictví. Mucha nebyl jen umělec, ale i myslitel — zajímal se o filozofii, slovanské tradice, mystiku, ideu národního ducha a spojení člověka s hodnotami, které přesahují dobu. Jeho život byl propletený cestováním, prací pro pařížské divadlo, americkou mecenášskou scénou a později návratem do Prahy, kde pokračoval ve svém poslání vytvářet umění pro národ.
Mucha je v rámci českého zednářství uváděn jako člen Skotského ritu, a to přímo v oficiálním historickém přehledu české jurisdikce. Vzhledem k jeho zájmu o duchovní symboliku, humanismus a nadčasové hodnoty není překvapivé, že se pohyboval v prostředí, které tyto principy sdílelo. Zednářství u něj nelze chápat jako politickou nebo společenskou funkci, ale spíše jako intelektuální zázemí, kde se potkávaly myšlenky svobody, rozvoje osobnosti, umělecké inspirace a bratrství. Muchova tvorba, plná symbolů světla, moudrosti a lidské důstojnosti, přirozeně rezonuje s ideály, které svobodní zednáři dlouhodobě vyznávají.
Foto: Alfons Mucha. Zdroj: Library of Congress / Wikimedia Commons. Public domain.

1885-1963

František Mruzek

Lóže: Lux in Tenebris (Ostrava)

JUDr. František Mruzek byl český advokát a komunální politik narozený 24. listopadu 1885 v Mikolajicích (okr. Opava), zemřel 14. srpna 1963 v Ostravě.  Studoval nejprve na gymnáziu v Opavě (maturita 1905) a poté právnickou fakultu na Univerzita Karlova, kde získal doktorát v roce 1911.  Po složení zkoušek pracoval u okresních soudů v Pardubicích a Chrudimi, později vykonával praxi v advokátní kanceláři, a od roku 1918 působil ve vlastní advokátní praxi.  
Mruzek sehrál významnou roli v politickém a společenském životě Ostravy. Vícekrát zastával pozici náměstka starosty (v letech 1925–1939) a byl členem správní komise města Moravské Ostravy v letech 1918–1924.  Podílel se též na vzniku moravskoostravské organizace Česká strana národně sociální koncem roku 1918.  Během druhé světové války držel kontakty s protinacistickým odbojovým hnutím Obrana národa — za což byl několikrát vyšetřován a vězněn.  Po válce se podílel na obnově městské správy, v letech 1945–1946 zastával funkci 2. místopředsedy ústředního národního výboru v Ostravě.

1873-1950

Bohumil Malý

Lóže: Lux in Tenebris (Ostrava)

MUDr. Bohumil Malý byl český lékař narozený 29. září 1873 v Konici (okres Prostějov), zemřel 4. dubna 1950 v Ostravě.  Po absolvování Lékařské fakulty Univerzita Karlova v Praze se v roce 1921 přestěhoval do tehdejší Moravské Ostravy, aby se věnoval léčbě plicních onemocnění, zejména tuberkulóza.  
Malý zasvětil velkou část života boji proti tuberkulóze — zakládal odbory Masarykova liga proti tuberkulóze, zřizoval dispenzáře pro chudší nemocné a spoluorganizoval dětské ozdravovny.  Podílel se také na výstavbě sociálního zařízení s dispenzářem a soláriem na Fifejdách, které sloužilo nemocným a jako sídlo ligy.  Za své zásluhy mu bylo v roce 1948 uděleno čestné občanství města Ostrava.  Ulice v Moravské Ostravě — Dr. Malého — dnes nese jeho jméno jako poctu jeho práci.

Veliká Lóže České Republiky